4. Filtry detekce hran

4.1. Úvod do detekce hran

Filtry detekce hran hledají v obrázku hranice mezi jednotlivými barvami. Mohou tak posloužit pro zvýraznění obrysů.

Používají se k tvorbě výběrů a různým uměleckým záměrům.

Většina z nich je založena na metodách výpočtu gradientu a tvoří silné hraniční linie. Podívejte se na graf 1, který vyjadřuje změny v intenzitě barev. Vlevo je pozvolný gradient, který hranu netvoří. Vpravo je ostrý přechod, který hranu tvoří. Nyní spočítejme gradient, rychlost změny na této hraně, čili první derivaci (graf 2). Je nutno rozhodnou o velikosti prahu, který musí gradient přesáhnout, aby byla nalezena hrana (přesná hrana je na vrcholu křivky). Ve většině případů je práh pod vrcholem a hrana je silná.

Laplaceova metoda hledání hran používá druhou derivaci (graf 3). Hledaná část křivky se protíná nulovou hodnotu a je tedy jasně definovaná. Proto Lapalceova metoda vede k tenkým jednopixelovým hranám. Druhá derivace však také nabývá nulových hodnot na mnoha místech, kde dochází k malým neporavidelnostem, výsledkem jsou falešné hrany.

Vzniku falešných hran lze zabránit mírným rozmazáním obrázku před použitím laplaceova filtru. Drobné nepravidelnosti se rozmažou, a tak se zabrání vzniku falešných hran.